Kapverdy, ostrovy Zeleného mysu a nebo také Šťastné ostrovy – všemi těmito poetickými názvy je označováno souostroví čítající všeho všudy deset ostrovů, jejichž břehy omývá Atlantický oceán a jež se nacházejí jen necelých 500 km od afrického Senegalu.

A jsou to právě Kapverdské ostrovy, které se mi staly druhým domovem.

Na ostrovy Zeleného mysu jsem se dostala vlastně náhodou, přestože pro mne tehdy nepředstavovaly zas až tak velkou neznámou. Na Ústavu románských studií na FF UK v Praze jsem vystudovala Portugalistiku a Italianistiku a již při studiích mne velmi zaujaly reálie bývalých portugalských kolonií.

Vždycky jsem toužila procestovat Brazílii, indické státy Daman, Diu a Goa. Snila jsem o návštěvě Svatého Tomáše a Princova ostrova, Mozambiku či Kapverdských ostrovů

Život mezi Kapverdskými ostrovy a Českou republikou jsem neplánovala, ale když se ohlédnu, mohu s jistotou říct, že všechno, co se stalo, stalo se proto, aby nasměrovalo mé kroky právě na ostrovy Zeleného mysu.

Vystudovala jsem česko-italské gymnázium a po něm jsem se přihlásila hned na několik oborů, které se studiem jazyků nesouvisely. Na žádný z oborů, které jsem chtěla na vysoké škole studovat, jsem se ale nedostala. Prošla jsem však přijímacím řízením Italianistiky – oboru, na který jsem se hlásila jen jako na „záložní“.

Italianistika se v té době nedala studovat jednooborově a tak bylo třeba připravit se během necelého akademického roku k přijímačkám na druhý obor. Selektivně jsem se rozhodla pro Portugalistiku, ačkoli jsem pomalu ani netušila, kde Portugalsko leží a jak portugalština zní.

Při studijích to byl občas trochu boj, ale mám ráda výzvy.

Vlastně je vyhledávám – zcela záměrně.

Na střední škole jsem nedokázala přednést ani referát před třídou. Nerada telefonuji, natož v cizím jazyce, a nerada tlumočím/překládám. Jsem introvert a kontaktu s lidmi se v zásadě vyhýbám.

Moje práce ale vždycky byla a je jen a jen o kontaktu s lidmi, veřejném přednesu, telefonování a komunikaci v cizím jazyce, tlumočení a překladech.

Není nad to, dokázat překonat své strachy.

Ráda cestuji, poznávám nová prostředí, kulturu, lidi a jejich zvyky. Měla jsem možnost strávit několik měsíců v rodinách v Itálii i Portugalsku, kde jsem nějakou dobu i studovala.

Portugalsko a lusofonní svět – tedy země, kde je oficiálním jazykem portugalština, mě nakonec uchvátily natolik, že jsem zvažovala možnost odstěhovat se z Čech do Lisabonu.

Zároveň jsem si chtěla splnit i svůj velký sen – procestovat  bývalé portugalské kolonie.

Dokonce i moje diplomová práce byla vzdáleně s Kapverdskými ostrovy spjatá – dílo Nikdo se nedívá portugalského neorealisty jménem José Luís Peixoto, jehož rozborem jsem se v ní zabývala, bylo totiž napsáno právě na Kapverdách.

Další náhoda?

A přesně ve chvíli, kdy jsem si to uvědomila, přišla nabídka práce v Portugalsku a na Kapverdách. 

Portugalsko nakonec nevyšlo a ani mě to nepřekvapuje – předurčeny mi byly totiž Kapverdy.